Volnost křídel....

Jen zkus tu volnost křídel
Nebe je blíž
Chyť vítr, rychlost je tvůj přítel...

Tento krátký verš se mi vloudil do snu před šestou ranní středečního letecky nadějného dne. Byl to pátý den leteckého výcviku ve škole Jožky Káčera v Býkovicích.

 

 

  

Počasí nám od sobotního zahájení přálo a tak se šlo rovnou na věc. Padáky začaly s taháním kurzíků. Na kalhotách některých z nás se objevily první dynamické šmouhy a sem tam nějaká ta modřina ale vytrvalost je přítelem úspěchu a dobrá rada k nezaplacení a tak k večeru už tahali kurzíci padáky a ne naopak. 

Na nedělní ráno nám letecký Bůh seslal příjemný vítr od severu a slunce, které s termikou vyčkávalo, až si vyzkoušíme nějaké to létání. Šlo se svahovat. Rozbalili jsme padáky pod kopcem, v místech kde není co pokazit protože převýšení bylo malé. Záběr za „áčka“ kontrolo vrchlíku – rozběh. Nádhera nohy se poprvé odlepily od země. Sice jen na okamžik a na pár centimetrů ale ten pocit!  V průběhu dne jsme se tak nějak postupně přesouvali na vyšší a vyšší startovačku v linii svahu. Jožka si nás pouštěl jednoho po druhém a přesně krok po kroku vysvětloval jak a za co tahat aby naše přistání bylo na baletku a starty na poprvé. Večer už jsme všichni stáli připraveni na nejvyšším bodu svahu. Převýšení něco kolem osmi metrů. Vím, není to žádná pořádná výška, ale věřte, že na první lety je to i tak docela dost. Hlavně když po přistání s květákem na zádech šlapete zpátky na startovačku.
Zvedám vrchlík, srovnávám nad hlavou, kontrola – rozběh – navztlakování – já letím ….
Otevřel se přede mnou zcela nový rozměr pohybu. Pak přišel poryv, který mne nazvedl, úžasný pocit. Zcela zřetelně jsem cítil jak jsem se vznesl o kousek výš, pocit na který nikdy nezapomenu „pravá, pravá, Marku pravá,  povol Levá, levá, ještě levá , dobře nech to letět , srovnej proti větru – nech to letět, nech to letět – na padesát a na sto“ Ještě dnes v uších slyším povely od Jožky.

 

 

Když se učíte létat je důležitá důvěra, musíte věřit svým křídlům ale také svému učiteli to je podmínka bez které je pohyb ve vzduchu víc utrpení než prožitek.

Začal jsem s tím že jsem hledal oporu v osobnosti Jožky Káčera. Síla jeho zkušeností a naprostá jistota v tom co dělá, bylo to, co mne drželo ve vzduchu a myslím, že díky jeho naprosté jistotě a klidu bych letěl i bez vrchlíku. Jen bych se nesměl kouknout nad sebe.

Druhou věcí je důvěra svěřená do křídel. Prej je to naprostý „trotlfest“ který poletí i s pylem brambor a jediný problém může nastat mezi sedačkou a řidičkami. Takže v případě nečekaných dějů je nejlepší krmit opice a počkat až se to vyřeší samo.
Když jsem si tohle všechno uvědomil a plně mi to přišlo do vědomí začal jsem se na létání těšit čím dál tím víc.     

Další dny jsme dělali úžasnou drakiádu. Tahání se nám stávalo příjemnou zábavou, dynamické šmouhy na kalhotách byly minulostí a prostor na cvičnou loukou byl naplněn krásně srovnanými vrchlíky.
Občas se ozval mohutný hlas velkého Petra „to je macek“ když zvedal svou třiatřicítku Trenda III.  

Když jsem poprvé startoval s motorem, zjistil jsem, že jsem ve vzduchu až když nebylo vidět nic než nebe. Byl klidný podvečer. Vzduch měl olejovou konzistenci a já si jen říkal to je nádhera, to je fantazie. Koukal jsem na pole pod sebou. Tam běží zajíc tam letí u země pták. Všechno kolem vypadalo úplně jinak než při pohledu ze země. Už nebylo žádné za obzorem. Všechno bylo jako na dlani.
Na cvičné loučce se mihotaly tečky postaviček a v řadě za sebou stálo několik angličáků. Vůbec se mi nechtělo na zem. Jak se ale říká nahoru můžeš, dolů musíš a tak jsem přistál. Naštěstí na baletku. Ještě dlouho se mi třásly kolena. Byl to můj první let, nádherný a klidný let.

 

Kurz provázela naprostá pohoda. Večer jsme se sešli v hospodě a zpravidla nešli spát před půlnocí.

Instruktorské obsazení zaslouží jedničku. Matrin jehož vojenská minulost přidávala esenci kázně a odhodlání, Katrin jako ženský element jemnosti a odvahy, Jožka autorita a osobnost zhmotněná do 99kg živé váhy, čnějící nad vším jako ochránce a strážce. 

Co říct víc?
Snad jen  -  neváhej a leť …  

FOTOGALERIE KURZU

zpět