Hit letošní sezóny, jedinečná možnost získat licenci snadno, rychle a levně...
Tradiční zimní sraz letuchtivých individuí ve Vlkošském sklípku u Uccella. 21.1.2012!!
Dárkový poukaz na tandemový let, kurz paraglidingu, nebo nákup leteckého vybavení
Nestíhám….. Mrzí mě, že jsem nezmákla napsat článek hned po naší poslední Mikulášské akci, ale fakt nestíhám.Ostatně kdo chtěl tak přijel a užil si to s námi. Pro ty ostatní, kteří se (prý) kvůli práci nemohli zúčastnit se pokusím sepsat pár vět a když se bude výjmečně dařit přidám i pár fotek :o)
Nejskvělejší na celé akci bylo, že se zas po dlouhé době sešli „všichni dobří rodáci“.Kompletní sestava obyvatel maringotky (já, Jožka, Oťas, Karel, Míra a Pepa z depa), Franta – vlekař, Míša Daněk s Dančou…..z nedávno příchozích se objevil Roman s Hankou, Libor (Kantor) a další a další…… Trochu mě mrzí, že se nám nakonec nepodařilo připravit to plánované dřevo na zimu, ale na druhé straně úkol vypít a vyžrat maringotku se zdařil, což v konečném součtu znamená 50% úspěšnost.
Protože všichni poslední dobou nějak tloustnem, nechala jsem se inspirovat Indiany, objednala jsem přes internet 8 lakrosových pálek, pár tenisáků a s maximální mírou diplomacie postupně přesvědčila kluky, že si tuhle hru vlastně vždycky přáli hrát a den bez lakrosu si ani neumějí představit. Jediný kdo se nedal zlanařit byl Karel. Spočítal si o kolik piv by během hry přišel a s díky odmítl. K mé velké radosti se hra vážně ujala. První seznamovací trénink proběhl v sobotu po lítání. Pak následoval dlooouhý večírek s novým hráčským triem Jožka – Roman – Libor, půlnoční převlíkání do padáčkářských triček, spousta skvělých „zvířátkových“ vtipů a intenzivní dopolední vyspávání. Kolem jedenácté, když už vstal i Karel jsme se znovu pustili do hry. Vzhledem k okolnostem jsme trochu pozměnili pravidla a vynalezli tzv. Plíživý lakros, kde se za každý rychlý pohyb tvrdě trestalo odevzdáním míčku soupeři. Zdá se, že tato forma nám bude i do budoucna vyhovovat. Já a Fanda jsme neodolali nádhernému počasí a odskočili jsme si polítat. Fanda trénoval přesnost přistání ( machruje, když nemusí na startu běhat :o)) ) a já jsem se letěla podívat do Jemnice. Nevzala jsem si elektrické rukavice, což po mém přistání s omrzlinami Jožka trefně ohodnotil velmi oblíbeným : „chytrou už jsem měl“ (kdo neslyšel historku s tímto sloganem o hodně přichází ). Uznávám, že byla fakt zima, takže bez topení už nejmín do března nepoletím… Každopádně akce se podle mého názoru moc vydařila. Zábava byla skvělá a počasí luxusní.
Další setkání je naplánováno na 21.ledna 2006 tentokrát v tělocvičně ve Stříbře. Máme tam domluvené kruhy a tak se budem houpat a blbnout. Při té příležitosti hodíme pár záložáků a Stoupa s Jožkou nám je za úplatu pomůžou nějak našťouchat zpátky do kontejneru.