Meduno 2

Cesta:

Oblíbený terén Meduno v Itálii nalákal tentokrát velkou skupinu letuchtivých ptáků Uccelláků. Konvoj 3 obrněných transportérů naložených k prasknutí vyrážel v pátek před setměním. Osádku našeho vozu čekalo už na hranicích nemalé překvapení v podobě celní kontroly a tak jsme si připadali jako zase o pár let nazpět a všichni jsme pěkně hledali průkazy totožnosti, což nebylo tak nepříjemné, jako zjištění po pár minutách, že nám ti „cajti“ asi ukradli okýnko. Oprava zapadlého okýnka pod pouliční lampou a s bandou chytráků, kteří přesně vědí co tomu je, byla krátkou a milou přestávkou :o)

Dalším zpestřením naší tak nudné cesty byla pomoc polským spoluobčanům v podobě propojovacích kabelů a následné okružní jízdy kolem benzínky – celkem 4x.

Kemp:

Náš příjezd nad ránem do kempu v Medunu zvěstoval vánek o síle 20m/s. Přechod studené fronty, kvůli které jsme museli posunout termín zájezdu, měl opravdu grády a bylo jasné, že až se vyčasí – bude na tuty letovo. A taky že jo. Meduno obsadili nejen padáčkáři, ale i piloti se svými Delty – rogaly. Rakouští rogalisté neměli pochopení pro naše trénování na přistávačce a těžko říct, zda hlavním problémem byla jazyková bariéra.

První starty:

Poprvé to je vždycky síla. Ať si říká kdo chce co chce… stát poprvé před úplně prvním letem na kopci znamená vždycky strach, možná až hrůzu… ale jen málo kdo to přizná. Šílená představa - běžet rychlostí Bena Johnsona z prudkého srázu, který končí džuznou 600m hlubokou. Davová psychóza působí dokonale a tak je každý hrdina a nakonec skočí…a teprve potom přizná, že se vlastně hrozně bál… ale náš Uccello se přiznal hned, celou cestu nahoru mlel, jak se nám na to vykašle a že jede dom okopávat vinohrad. Nejel… vydržel a letěl… jako pták.

 

Kolečka a  klapance:

Ještě že jsou ty vysílačky… anebo ne? Někdy nefungovalo spojení, které se nakonec vyjasnilo jako problém mezi sedačkou a řidičkami…protože povel „udělej levou 360tku“ není tak jasný jako kdyby instruktor rovnou řekl „udělej levé kolečko“…Každý kurzík si vyzkoušel klapnout ouška,  levou i pravou půlku padáku, taky Frontstallek byl na programu. Hotovým pilotům to klapalo samo v termických stoupavých a klesavých proudech, ale už z kurzu vědí co s tím a tak to bylo létání na pohodu.

Přeletář Peťa:

Péťa Perníkář, původním smýšlením motorář avšak doktorovým zapříčiněním zatím pasovaný jen do role volnolítače přesvědčuje nejen doktory ale i sám sebe, že létání je jeho droga. Tentokrát byl on lovcem stoupáků a nejen to… Peťa se vydal na přelet – nelehký úkol – doletět až na Lijak…těžko říct, proč si to v půli cesty rozmyslel a vracel se zpět do Meduna…zřejmě ho vábila vůně grilovaného masa, která se nesla ze sousední vesnice, kam jsme pak pro něj museli zajet.

 

Simulant Lubano:

Co kurz – to úraz. Začalo to už v dubnu – na prvním kurzu si Lubano udělal výron a Bíny poznámka, že si to má utřít a chovat se jak chlap byla tenkrát ještě k smíchu. K smíchu už ale nebyl Lubánův natržený sval a černá noha na 6.kurzu. Zuby však cenil statečně a celý kurz absolvoval se zafačovanou nohou. Tentokrát už to ale Lubano přehnal… když zase špatně šlápl (ze schodů, jak jinak) odvezli ho až do nemocnice v Udine, kde rentgen prokázal, že jde o jasného simulanta, který to na nás pořád hraje – viz lékařská dokumentace.

Ne, ale vážně… všichni věříme, že Lubáno si tímto vybral svůj pech a všechny zdravotní problémy s nohama až na 100 let dopředu. Že to prostě nevzdá a nakonec poletí ve šlépějích svého perníkového synka Peti. Lubo – vem si příklad z Bohouška, kterého pořád zlobilo rameno, ale nakonec přelstil bolest a ošálil i sám sebe a lítá jako drak nad Mohelnicí.

Z kurzíka pilotem:

Když byly odlítány všechny povinné figury a salta, nacvičeno samostatné přistání, došlo na řadu sváhování a létání v termice….pro někoho konečně pořádné polítání a pro jiné stresové hemžení s mnoha jinými padáky u kopce. To ale všechno k opravdovému létání patří… znát pravidla vyhýbání, pravidla točení termiky a další jiné. Ze všeho nejhorší je srážka s blbcem… takže bacha na to a ruku na záložku!

Když prakticky splinili žáci zkoušky praktické, nezbývalo než je přezkoušet i z teorie. Testík nebyl jednoduchý, ale to život pilota taky není. V Medunu nám vyrostli další paraglidingoví benjamínci, kterým teď kape barva z piloťáku a kteří se ještě mají hodně co učit…ale aspoň už vědí, jaké to je, když to houpe a někdy i klapne. Tak teď nezbývá než lítat, lítat a lítat….protože každý start a přistání se počítá a ty povedené dvojnásob…

Poděkování a závěr:

Díky všem šikovným pilotům a kurzíkům za pohodový výlet do Itálie a především velké díky Uccellovi za jeho překladatelské služby v kempu i v nemocnici…Budeme muset zvážit slevovou kartu pro stálé členy a pro překladatele.

Zájemci o volnolítací kurz (absolventi motorového i základního kurzu) – vypisujeme termín pravděpodobně posledního letošního zájezdu – kurzu do Itálie (popřípadě Slovinska). Tentokrát stačí pouze 1den dovolené.

Odjezd ve čtvrtek 24.9. večer

Návrat v pondělí 28.9. v noci (respektive 29.9. brzy ráno)

Další informace najdete v odkaze Kalendář nebo volejte 608 040439 Jožka.

Zájemci hlaste se co nejdříve – vyplňte objednávku zájezdu.

Tímto děkujeme taky bohu větru, odcházejícím studeným frontám, italským úřadům, Sergiovi v kempu a všem německým organizátorům pořádku, že nám v Medunu přejí podmínky pro absolvování kurzu a dolítá to každý Uccellák.

FOTOGALERIE MEDUNO 2

zpět