Jak sem padal a potom e trocho lital dil - drohé

Nazdar ve všeci okolo litáni.
Mosim vám teď popsat jak to se mnó pokračovalo dál.
Jak sem odjel dom, s tó ostodó a vevrtnotym kotnikem, belo po mě jak po žabě. Na nic sem nedokázal meslet. Po robách sem se neohližel a pivo sem pil jenom proto abech proplachoval ledvine. Pořád sem bel dochem kdese na vrcho pod tó nešťastnó hadró stema hodně špagátama. Bel sem v tym a drželo se mě to jak hovno košole. Dochtóři mě řekle, že kotnik néni zlomené a tak sem nasadil hanáckó terapio. Pořádně sem ho otáhl a dělal jako že o něm nevim. Tělo mosi přejit do hrobo zhuntovany a na tym se mosi pořádně pracovat. Za tře tédně sem bel v letecké škole znovo. To sem zase netošel co mě čeká. Abe to nebelo jenom tak, sešla se tam eště lepši parta kamarádu jak před tym. Je to jednodochy. Prostě piloti só decki dobrá parta a deš de do tohyho tak só eště lepši. Já ož sem bel drohák a všecko sem měl pod kontroló.

Všecko začalo sténak. S našema instruktórkama jsme jele na kopec „pod dráte“, táhat padáke. Protože meze nama bele ož hotovi volnolitaci piloti a já ož sem bel drohák tak to šlo jak po másle. Hneď v soboto k vičeró sme stále přepraveni na skoke z meze. Nic zvláštniho se nestalo. Akorát mě nadnášela termika ze stracho o noho a přestával sem jak kocór do hoven. Opatrně, jenom se moc nenamočet. Jožka to všecko řidil vesilačkó a občas vedával takovy nesmeslny povele, jako že .“pravá, pravá,- druhá pravá“. No co, nic přece neznamená, že si pletem roke a táháme za řidičke obráceně. Sténak za to muže konstruktér padáko. Deš je to školni křédlo, tak má vědět kam chco letět a řidit se samo…
Mělo to jakése rychlé spád a to se eště večir objevil takové šedivé typek v perfektnim kvádro s kravató. Čomim na něho a mudrojo co be to muhlo bet. Vepadal jak nějaké prokurátor, dochtór a nebo jak ředitel Zeměkóle. Jak na sviňo to nebela pravda, ten borec se převlikl do normálnich hader jak me a okázal se naprosto normálni. Pil pivo a perfektně hrál na kytaro. Kromě teho oměl ruske a viděl aji Lenina !! Belo to jasny jak bodó končet naše seznamovaci večirke. O ostatnich radši psat nebodo. Muhl bech na něco zapomenót nebo se někeho dotknót. Stači jenom to, že parta sme bele vyborná.

Jak ož sem řikal všecko to mělo rychlé spád a v ponděli ož někeři kloci letěle s motórem. Na jejich pocite se mosite zeptat jich. Mě to teprve čekalo. Náčelnik mě tak trocho chválel a jakože be to viděl na utery ráno. Nevim jak to posat decentně. Ož v pět hodin sem nervozitó seděl na záchodě. Ráno v pul sedmé sme ož stepovale na letišťo a čekale na to. Jak na sviňo nefókal větr a Jožka vzhledem k mojemo kotniko osódil že eště počkáme. Malinko se mě olevilo. Celé deň sem moc nevnimal a k vičeró to přešlo. Nerve na prasknóti. Kdo to nezažel to nepochopi. Na hlavo sem dostal komunikačni helmo. Bela nastavená na kravál od motóra a kdež někdo promlovil do vesilačke, tak to tak zařvalo, že sem se málem posral. Ani nevim jak sem se dokázal přepravit ke starto. Nakonec co, só horši věce na světě. Jednó me tlačela v traktóře fura hnoja a take sem to zvládl.

A ož to šlo ráz na ráz. Vetaženi padáko, kontrola, rozběh a ož slešim ve slochátkách: “plný plyn, narovnej se a na pičusa. To jako znamená, že se napřimite dovrcho, vestrčite svyho, strachem scvrklyho, ptáka a motór vás hrne dopředo a ta hadra nad vama vás vezdvihne dovrcho.
Vešlo to, Jožka mě hned pochválel a já letěl. Bela to nádhera, ale eště sem to moc nevnimal. Včel sem se mosel nasókat do sedačke. Moc to nešlo, protože sem měl otaženy spodni popruhe ale e to se jakž takž povedlo. Krosna za mnó hrčela a hrnola mě do vrcho. Za chvilko sem bel dosť vesoko a Jožka mě dával přikaze k prvnim otáčkám na pravó a levó strano. Včel se mosim omlovit temo konstruktérovi padáko. Ta hadra leti naprosto nádherně. Bel sem jak bombardér a nic se mnó ve vzdocho nehlo. Konečně sem to začal vnimat a ožévat si to nádhero. Ve slochátkách se občas ozval klidné hlas Jožke a všecko šlo parádně. Najednó se ozve: “Peťo, bude strtovat další Péťa, odteďka seš Hanák a pokračuj v samostudiu, drž horizont. Belo to jak v Topgáně. Akorát ta moja F-třenáctka bela pomaléši. Do teho se ozve: “Hanáku, to je véška co, to až poviš u vás v hospodě…“ Zakopal sem nohama na sóhlas. Zpátke sme odpovidat po radio nesměle, bel be v étero bordel. Dule po demnó litale kloci okruhe a bele krásně seřazeni za sebó. Najednó zase slešim: “Kurva Igore kde letíš.!“Uhlopřičně, proti všem si to hrne kamarád Igor z Okrajine. Je to faň chlap, akorát že občas nerozomi česke a tak to veřeši po svym. Pode mnó to belo jak na křižovatce. Jožka se trocho zapotil a všechno ošéfoval. Já sem držel horizont a ož mě pomalo tohle roke. Nebodo zdržovat tym, že sem šóstal červenym vepinačem o poruh a chcipal si motor. Naštěsti to náčelnik zná a náležitě mě opozornil.
Hanáku, vypni motor a pudeme na přistáni. A belo kurva po pohodě. No nic, navrcho so , dule mosim. Poslóchal sem náčelnika Jožko, a opatrně klózal dule. O motór sem se ož nemosel starat a tak sem čoměl před sebe. Zem se ale bléžela rychle. Bel jižni větr a veklesávale sme nad cvičnó mezó. “Hanáku dobře, teď pravá, vysedni ze sedačky, nechej ho letět, řidičky hahoru, nohy pod sebe, na padesát a na sto- bum“. Dopadl sem na nohe a vzápěti na prdel. Eště že ta krosna má dule nádrž a koš na vrtulo. Bel sem na zemi, seděl sem v locerce, všode plno špagátu, ale bel sem šťastné. Je to pro každyho a každymo to přejo.

 

  

Letěl sem eště dvakrát, ve čtvrtek a v pátek, zhodó okolnosi belo třenáctyho. Unava, nerve a každodenni večirke se ož začale projevovat. Nešlo mě přestáni. Decki sem te nohe vestrčel před sebe. Bel to strach o kotnik. Mosim se to naočet. Piloťák sem nakonec nedostal. Mosim to eště dolitat. Aji sem bel rád, aspoň si odpočeno a v hlavě všecko srovnám.

Nevim co řict na závěr. Bel to užasné tédeň, na keré bodo celé ževot vzpominat. Dež sme se v pátek rozcházele málem sme všeci brečele. Nemělo to chebo a chtěl bech timto poděkovat Kamile, Karin, Barče e s malym náčelnikem, a samozřémě Jožkovi.
A ve všeci co ovažojete o litáni, tak dite do teho. Je to naprostá krása a te nerve, námaha a trocho stracho za to určitě stojijó.


17.6.2008 Leto zdar !! Petr „Hanák“ Tomeček

FOTOGALERIE KURZU

zpět