Jak na vítr?

           Jak na vítr?

Při tom našem poletování je pro nás piloty jedním z nejdůležitějších aspektů – VÍTR. A to samozřejmě nejen jeho síla, ale i směr. Nejde jen o součást pětibodové kontroly před vzletem, ale také o přistání. Dříve či později se začneme poohlížet po nějakém vlastním „udělátku“, které by nám ten vítr ukázalo. Nyní nemám na mysli anemometr na měření rychlosti, ale větrný rukáv. Když jsem začal na internetu zjišťovat cenu, tak mě málem „omylo“. Rukáv s prutem se u renomovaných výrobců pohybuje v ceně blízké tisícikoruně. Nejde o špatnou investici, ale pouze do doby, kdy si Váš rukáv, v době kdy jste ve vzduchu, někdo „půjčí“. Nemyslím někdo z pilotů, to by byl hyenizmus největšího zrna ne daleko vražedného činu, ale třeba někdo, komu se rukávek hodí na zahrádku hned vedle trpaslíka. Ale abych nechodil pořád kolem horké kaše. Zkusil jsem si ten ukazatel větru vyrobit. Z čeho se vlastně skládá?

Má tři základní části:

•    bodec

•    prut

•    větrný pytel - fléra

Bodec

Zhotovil jsem ho ze 40 cm tyčoviny o průměru 1 cm, kterou jsem z jedné strany upravil na brusce do špice a na druhou stranu jsem navařil dva kroužky o průměru o něco větším než je průměr prutu. Jeden kroužek na konec, druhý o 25 cm níže.  Kroužky zajišťují budoucí stabilitu prutu. Špici doporučuji zakalit hořákem, aby vydržela déle ostrá. Druhý konec tyčoviny slouží k zatloukání kladivem. Pokud máte přistávačku travnatou, lze bodec dostat do země zašlápnutím za navařené kroužky. Povrchovou úpravu nechám na uživateli. Barva, pozink nebo chrom, to záleží na Vašich možnostech.

Prut

Nad nejjednodušším řešením jsem dlouho přemýšlel, ale nic nového mě nenapadlo. Rybářský prut je nejlepší řešení. Je to také největší investice při „samovýrobě“. Ideální prut je samozřejmě teleskop, kvůli skladnosti. Typ – bič, bez oček. Cena v e-obchodu např. (www.rybareni.cz) je pro příklad:

300 cm    - 110,- Kč

400 cm    - 180,- Kč

500 cm    - 225,- Kč

Většinou tyto pruty mají na konci špičky provázek. Důležitá informace – NESTŘÍHAT!!!.  Na tento provázek navážeme obratlík a na něj připojíme rukáv, či podobnou věc.

Větrný pytel - fléra

Poslední částí, je samozřejmě ta nejdůležitější věc. Já sám vlastním rukáv od Nirvany, ale při jeho používání jsem narazil na malý nedostatek, který se mi skoro vymstil. Při slabém větru se mi kroužek, který drží tvar rukávku, vzpříčil – zasekl o prut a nesprávně hlásil směr větru.  Skytex, z kterého je rukávek zhotoven, poslušně držel tvar nafouknutého válce a tak jsem přistával po větru o něco rychleji. I když nefoukalo moc, po větru je každá desetinka znát. Při jiném přistání jsem si směr větru několikrát kontroloval nízkým průletem, ale rychlost podle GPS byla stále vyšší, než by měla být. Navíc směr větru byl rozdílný s tím, co ukazovala flérka u kolegy pilota opodál. Tak jsem přistával podle flérky a neprohloupil jsem. Opět zaseknutý rukávek. Problém by vyřešilo ramínko na špičce prutu, kde by při bezvětří rukávek visel kolmo dolů. To by se jednalo o technicky složitější řešení, protože já bych tam to ramínko viděl na ložisku, aby se mohlo volně otáčet okolo prutu. Myslím, že jsem to viděl v kempu v Lijaku. 

Řešením bylo to nejjednodušší – přešel jsem od rukávku k flérce.

Při volbě materiálu flérky nebylo mnoho na výběr. Nejdříve jsem používal skytex se kterým jsem byl spokojen, ale ne každý má možnost alespoň proužek tohoto výborného materiálu získat. Flérka by měla ukazovat i ten nejmenší vánek, který by nám pomohl při staru i přistání.

Vzpomněl jsem si na studentská léta, kdy jsem jako divák pozoroval raketové modeláře, kteří používali pro návrat svých orbitálních modelů, ne padáčky, ale právě flérky. Oni tomu říkaly, tuším že “strímry“. Byly to dlouhé, úzké pásky z pokovené folie a měly tu vlastnost, že byly vidět i ve třech kilometrech. Bylo to díky odlesku, kde i při nepozornosti mohl divák na nebi najít snášející se raketku. To mě přivedlo k myšlence použít podobný materiál na flérku. Co používali ti rakeťáci před dvaceti roky, jsem už nezjistil.

Pátral jsem po nějakém podobném materiálu, až jsem narazil na izotermickou folii. Používá se v autolékárničkách, kde slouží k zabránění úniku tepla a udržení tělesné teploty. Rozměry folie jsou 220x140 cm a má z jedné strany stříbrnou, z druhé zlatou barvu. Je odolná vůči vodě a podle popisu odolává trvale teplotě do 150°C. Co je na této folii nejkrásnější? Její cena. Koupit lze běžně v lékárně a já jsem za ní zaplatil – věřte – nevěřte, celých 24,- Kč. Folie se dá lehce řezat odlamovacím nožíkem na různě široké pásky. Já jsem zvolil šířku 3 cm a 1,5 cm. Ten užší pásek jsem přeřízl na polovinu a jako dvojici jsem ho izolepou přilepil k tomu širšímu. Tím jsem pásek prodloužil a na konci rozdvojil na dvě „třepetalky“. Nyní už mám k dispozici flérku o délce cca 3 metry a ceně cca 1,- Kč. Na začátek flérky jsem izolepou přilepil provázek a ten navázal na provázek na prutu. Mezi provázky lze vložit i výše zmiňovaný obratlík, ale mě to funguje bez problémů i bez něj.  Jaká je trvanlivost flérky? Nevím, tu první mám stále a u domu mě další fléra informuje o větru už přes čtyři měsíce v kuse bez toho, abych ji sundával. Úspěšně lze tuto folii použít i na značení přistávaček, kde by skytexu byla ve větším množství určitě škoda.

Když všechny náklady sečtu, nedostal jsem se s cenou ani ke „třem stovkám“.

Snad se někdo budu inspirovat mým pisatelským výlevem značící zimní „absťák“ po létání.

Martin Chytil - Catchman

zpět