Čebínská letka se rozrůstá

Je sobota po kurzu, a já už jsem si pomalu dolízal rány a vyspal se z lehké kocoviny, takže zkusím shrnout prožitý týden.

Moje prvotní přesvědčení, že každý den po kurzu přijedu domů, hodím spršku a zasednu k počítači sdělit internetu čerstvé pocity a euforii, vzalo za své již druhý den. Zkrátka pokus o reportáž téměř v reálném čase se smrskl pouze na povinné telefonní hlášení Petrovi do práce, že jsem živ a zdráv. Né, že by mu tolik šlo o moje zdraví, ale neměl by mu kdo podepsat faktury a on by musel slevit ze svého života zhýralého milionáře.

Tutím kurzem (to slovo mě naučil Jožka) jsme, snad kromě jižních Čech, pokryli celou republiku: Dušan, David a Láďa, kurzíci od Opavy, Štěpán a Dan, dárečci z Litoměřic, Vláďa z Morkovic (tam prej lítá už úplně každej) a já, dřevo z Čebína.

Přijíždím do Býkovic profesionálně v 8.50, přece nebudu první nadrženec na srazu. Jsem první. Ostatní přijíždí přesně v 9 hod a Jožka s LTčkem 9.03.

První den proběhl celkem v pohodě, všichni jsme na otázku, kdo už lítal, odpověděli záporně, což se v průběhu kurzu u některých jedinců podařilo vyvrátit. Dušan s Davidem na kurz přijeli už s vlastníma krosnama, že prej se nemohli dočkat a tak si je koupili dopředu.

Jožka nám vysvětlil základní principy jeho speciální pedagogiky:

- Teorii zobání žížal při zanedbání teoretické přípravy.

- Systém pokročilé pilotáže v kritických fázích letu – tzv. Krmení opice.

- Kontinuální meteokontrolu – Jožkovo šilhání na oblohu.

Po osvětlení základních principů proběhla kontrola našeho odhodlání a to poněkud sebevědomou frází: „MY naučíme lítat klidně i krokodýla, jen musí chtít!“. A pak už jen aerodynamika, odtrhávání proudnic, úhel náběhu atd.

Praktické cvičení začalo odpoledne na práškovací ploše nad Brťovem. Foukal Západ, takže běhání do sice mírného, ale přece jen kopce a s padákem, který jsem ten den viděl takhle poprvé v životě. A to Jožka říkal, že to není silový sport. Mám toho plné zuby, a asi nejen já.

Jožka neúmyslně povzbudil moje odhodlání předvedením startu a letu na tandemové tříkolce.

Super, chci lítat. Měl by to dělat častěji.

Druhý den se scénář opakoval, snídaně, teorie- meteorologie, oběd, teorie a odpoledne na louku.

Z meteorologie (věda o tom jak bylo včera) se mi nejvíc líbily mraky, takový poobědový Cummulus Gambrinus byl nejoblíbenější.

Na cvičné loučce foukal trošku silnější Jihovýchod než včera a tak jsme pomalu ale jistě a za nemalého přispění Kamči a Jožky zjistili, že se do toho nemusíme opírat silou, ale rozumem.

Nacvičovali jsme křížový start PK. Při vysvětlování jsem nabyl přesvědčení, že se tak složitý manévr v životě nenaučím, ale po praktickém předvedení a prvním pokusu jsem už nechtěl jinak. Čelní start se rázem stal nepopulárním a fyzicky náročným úkonem. Plně uspokojen vlastní šikovností odjíždím k domovu.

Den třetí. Po nějaké teorii vítr né a né lehnout, tak jsme se vydali na brdík nad Býkovice osahat si krosny. Vytáhli jsme školní Nirvány a pod Kamčiným odborným dozorem jsme je složili. O malé povzbuzení se postarali Dan se Štěpánem, a to filmovanou rvačkou o vrtuli, kterou si pak spravedlivě rozdělili napolovic.

Králem večera však byl David, který se po laskavém svolení instruktorky pokusil složit svého nového Španěla. Doporučuji navštívit fotogalerii, protože práškovací krosnu do této doby nikdo neviděl, a to neberu potaz skutečnost, že to zákon zakazuje.

Odjíždím k domovu, netuše, že se tímto připravuji o adrenalinový zážitek v podobě startu kurzíka, který podle slov mých spolukurzíků připravil Jožku a Kamilu cca o 30 let života. Dobře, že jsem to neviděl. Usínám v pohodě.

Den čtvrtý aneb zpět na zem. Zase nějaká teorie. Kamča musí mít nervy jak provazy, protože kdyby mi někdo takový, jako Dan se Štěpánem do mého poutavého výkladu předváděli porno v podání gumových medvídku, asi bych to neustál.

V dobré náladě jdeme na kopec konečně lítat. Zatím bez motorů. Můj první let celkem v normě. Startuji, letím a přistávám lehce na zadek. Jožka mě vysílačkou řídí a opravuje chyby. Cestou zpět na kopec s padákem na zádech se obdivně dívám na ostatní. Odstartují a letí hrozitánsky dlouho. Já, než jsem se vzpamatoval ze startu, už jsem přistával. Doteď nechápu, co jsem ve vzduchu dělal. Následuje několik dalších pokusů, zvláště ten poslední se mi povedl. Máme v helmách vysílačky všichni na stejném kanále a tak pochvalu za přistání od Jožky slyšeli všichni. Kde se jen ten pokrok zastaví?

Po pauze na oběd a nějaké teorii jdeme zase lítat. Je trošku vítr, ale sebevědomě jdu do toho. Oba dva další pokusy jsem dodrbal jak mama mikrovlnku. Chaos, zmatek, nepřesnosti. Jožka poctivě všechny chyby vypočítává do vysílačky, taky si to mohl nechat až vylezu na kopec, vždyť to všichni slyší!

Se ztrátou iluzí odjíždím k domovu, cestou přemýšlím o tom, jaký jiný koníček zkusím, protože mě nikdo nemá rád, jsem dřevo, nikdy to neudělám, zkrátka depka jak řemen.

Ordinace v růžové zahradě a láhev Mulera mě dostaly jakžtakž do pohody.

Den pátý – konečně krosnění. Po teorii jdeme odpoledne na Brťov zase tahat padáky. Po mém včerejším výkonu se ani nedivím, že na mě nezbyla krosna. Tahám jak o život, předvádím se jak to umím, poctivě reaguji na všechny výtky a hurá, kýžená odměna je tady. Kamča na mě kýve, že si mám vyzkoušet krosnu. Navenek hraju kliďáka a soukám se do krosny. Tahání s krosnou je pekelně namáhavý, po asi 4 pokusech to vzdávám.

Mezitím se na mě přilétává z Lanškrouna podívat Kuča s fungl novým Dynamikem. Frajersky dvakrát zakrouží, zamává a odlétá. Dynamik přede jak hodná kočička. Soudruzi od Rotaxu udělali kus práce.

Exhibice ještě není u konce, přijíždí bojové vozidlo Čebínských vzdušných sil a z něj vylézá První pilot ČAF Proksík a pilot Tišnovské letky jejího Veličenstva , akademik Berka. Po dohodě s Jožkou smontují svoje báječné létající stroje a hurá do vzduchu. Jak jednoduché!

Mezitím Jožka zavelel těm nejlepším na start a já v euforii sleduji startující, létající a přistávající kolegy kurzíky. Měl pravdu, i krokodýla. Tři z nás už jsou motoroví piloti. Závidím jim, ale zároveň jsem si oddychl, že zapadlo slunce a my pro dnešek končíme.

O drobné zpestření se postaral akademik Berka a to bombardováním matičky Země svým vlastním mobilem. Hledali ho s Proksíkem do jedenácti hodin. Nenašli, inu 3 hektary kukuřice jsou 3 hektary kukuřice.

Odjíždím a doma jdu na pivo. Musím se nějak zbavit té cihly, co mám v krku. Je 22.55, třetí pivo ve mně a dostávám SMS od Kamči, že máme být v 5 hodin ráno na Brťově, protože bude letovo.

Celou noc nervózně proválím a vstávám ve 4, abych něco nepropásl.

Den šestý – fouká.

Přijíždím ve třičtvrtě na 5 na Brťov a na letišti už z dálky pozoruji Berlingo dárečků. Sakra, předběhli mě.

Až když přijedu blíž, pochopím. Kluci si včera asi trošku přihnuli, nereagují ani na klakson a chrápou na těch svých lehátkách jak hluchý svině.

Jožka s Kamčou jsou na místě v 5.10. Jožka vybalil fléru a jal se ji hypnotizovat. Kamile vyloženě brzké ranní vstávání nevyhovovalo, schoulila se v LTčku na koberci a žákala po kuzících polštář a deku.

Jožka mě jmenoval zkušebním ptákem, aneb že si mám poskládat krosnu a že půjdu do luftu. Cihla v krku je zpátky.

Z hypnotického souboje Fléra kontra Jožka vyšla vítězně fléra a Jožka se odhodlal to prolétnout. Nahoře hodil několik figur, které by mohly být návodem pro testpiloty a přistál s tím, že to drncá.

Takže jsme vstávali zbytečně. Jedu domů, sraz je v 9. hod U tří volů.

Dobrali jsme teorii, prohlídli si Jožkovy hračky, nafasovali trička ( já pochopitelně XXL, v pondělí v něm jdu do práce) a rozpustili kurz.

Meteoweb hlásí bouřky a jinak hnusný počasí, takže se individuálně domlouváme na dolítání.

Po prohrané sázce s Jožkou, o tom jestli v Předklášteří hořelo loni – tvrdil Jožka a nebo před dvěma měsíci – tvrdil jsem já ( vyhrál Jožka , je to 2 měsíce a 8 dní) odjíždím domů nafasovat Ballantinku a domluvit si dolítání.

Když to shrnu, byl to velmi pěkně prožitý týden se spoustou nových informací, zvláště meteorologie je opravdu alchymie. Poznal jsem pár supr lidí, se kterými se budu doufám potkávat i ve vzduchu.

No a co se týče školy samotné, pochopil jsem že Jožka je prevít, který na Vás nenechá, co se týče létání, nit suchou. Takže pokud chcete piloťák jen tak zadarmo a na parádu, musíte se obrátit jinam. U Jožky si ho budete muset odpracovat a to je z mého pohledu krokodýla jen dobře. Já to u Jožky dolítám, i když možná se zpožděním.



Unavený a spokojený kurzík Kamil

FOTOGALERIE KURZU

Další zdokonalování pilotáže Čebínské letky si můžete přečíst na stránkách CAF

zpět