Býkovické Air Games 2009

Pondělí – bude Air Games?

Úterý – Air Games asi bude

Středa dopoledne – Air Games možná bude

Středa odpoledne – Air Games asi spíš nebude

Čtvrtek dopoledne – Air Games nebude!

Čtvrtek večer – Air Games uděláme, ale bude to náročné

Pátek večer – Air Games zahájeny

     Tak nějak to vypadalo celý týden před konáním samotné akce. Všechny předpovědi počasí značily nestabilní letový víkend. Z Německa k nám cestovala „teta Modrá zubatá“ (přezdívka Studené Fronty) a s sebou si na cestu vzala vítr hodící se spíš pro Drakiádu než pro naše paraglidingové závody. No jo, je podzim, tak co můžeme taky čekat, že? Nemalý zájem z řad závodníků nás ale utvrdil v tom, že i kdyby nebylo na lítání a nestihly se odlétat všechny disciplíny, má smysl uspořádat akci, společně strávit příjemný víkend.

Kdo jste četl reportáž z letních Býkovických závodů, nebo snad byl na této akci osobně  přítomen, víte, že v Býkovicích se závodí na pohodu, bez zbytečných velkých ambicí, bez rivality soupeřů, bez podlé taktiky výhrychtivých pilotů. Býkovické nebe se otevírá všem těm, kteří pořád ještě chápou smysl závodního  létání v tom, že důležité je zúčastnit se a hrát, ne vyhrát. A pro takové jsme připravili Air Games – vzdušné hry.

Páteční registrace a briefing.

100% účast všech závodníků z minulých závodů nás ani na okamžik nepřekvapila, čekali jsme to. Mile nás překvapil zájem dalších 6ti pilotů, včetně tandemové tříkolky s hvězdným obsazením ve složení Luboš Závorka a Rosťa Rylka. Nastala situace, kdy organizátoři museli vymyslet handicap tomuto páru z důvodu nerovnoměrného měření sil mezi piloty nováčky a piloty národního reprezentačního týmu. Tento handicap nakonec nebylo nutno realizovat, jelikož celkovým pořadím zamíchal hlavní úkol soutěže, ale o tom až dále.Členy 6tého kurzu šlechtí, že se až na jednoho zúčastnili všichni aspoň jako diváci a ze svých řad vybrali favorita Vaška Zálesáka a v něj vložili všechny své naděje a fandili mu až do konce.

  

 

 

Proč Air Games?

Stejně jako na velkých závodech i tady bylo pro piloty připraveno několik klasických disciplín jako je navigační let s hledáním znaků, hodnocený start a přistání, mini-maxi nebo slalom. Kromě těchto obyčejných byly na programu i disciplíny neobyčejné a to pozemní slalom, sprint se zavázanýma očima nebo úkol nelehký - hledání tchýně.

Za splnění jednotlivých úkolů bylo klasické bodové hodnocení s ohledem na čas. Ale abychom naplnily smysl her – hrát si a nezlobit – vymysleli jsme si na soutěžící Tajné heslo. Heslo, ke kterému vedla řada indicií, jež piloti sbírali po celou dobu Air Games. Heslo které mohlo být jedno i víceslovným řešením. Heslo, za jehož uhádnutí bylo možno získat 2000 bodů !!! tedy mnohem víc než v jednotlivých disciplínách. A to heslo nakonec mělo zamíchat pořadím a určit vítěze, který nejen že umí lítat, ale má i pod čepicí, tedy spíš pod přilbou.

Navigační let s hledáním znaků.

Sobotní ranní teploty blížící se k bodu mrazu (vážně jsem škrábala okýnko u auta) napovídali něco o tom, že se nám všichni piloti z navigačky taky nemusí vrátit, anebo že je po návratu už nikdy nerozmrazíme. Bylo nutno zakomponovat něco na zahřátí a protože „užití SLZ pilotem, jehož schopnosti jsou sníženy vlivem alkoholického nápoje či omamného prostředku je zakázáno“, museli jsme přistoupit k tvrdší metodě a piloty zahřát tzv. autotermoregulací – mezipřistáním na trati, kde je čekaly první 2 indicie. Taktika pilota, který mezipřistání vynechal a šetřil síly na další disciplíny se vyplatila. Indicie pak vydundal od soupeřů, což od nich nebylo chytré, jelikož si tím ohrozili vlastní pozice.

Na trati bylo dobře ukryto celkem 9znaků a 1 tchýně. Nejlepší slídiči vypátrali po 6ti znacích, falešné nepřinesly, jelikož jsme žádné falešné pro tentokrát nepřipravili :o) Nejvíce bodově ohodnoceným znakem a vlastně samostatně určeným úkolem bylo nalezení tchýně. Už na minulých závodech tchýně rezolutně zasahovala do dění a tak ani tentokrát nesměla chybět. Jen se nám trochu zatoulala, courá se po okolí, sbírá houby, šišky a klestí kdesi po lesích a závodníci měli za úkol ji najít. Jak myslíte, že to dopadlo?

Disciplína Mini-Maxi.

Je vytyčen koridor v němž piloti letí nejprve svou minimální a pak maximální rychlostí, rozdíl časů určí nejlepšího Mini-maxi pilota, který tím stanoví hodnotu bodů. A nejlepším Mini-maxi pilotem byl Jirka Qvak. Přesto, že v zadání nebyla předepsaná výška letu (jako to obyčejně na závodech bývá) našli se i tací, kteří chtěli kopírovat terén a zaplatili za to svou vrtulí :o(

     Divácky velmi atraktivní pozemní disciplíny.

Až do této chvíle se snášely pochvalné a obdivné komentáře na hlavy závodníků. Na lámání chleba  a oddělování zrna od plev však došlo ve chvíli, kdy soutěžící měli předvést to, co se kurzíci učí první den na kurzu – tedy ovládání padáku na zemi - vodění padáku. Obě disciplíny – pozemní slalom i sprint se zavázanýma očima skončili víceméně fiaskem a více se o tom raději nebudu rozepisovat. Závodníci tak odhalili své slabiny a do příště jistě nezapomenou ani na pozemní trénink.

Další disciplíny jsme v sobotu odpískali, lépe řečeno odpískal je neutichající vítr a tak jsme započali s večírkem ještě za světla. Všechno jsme ugrilovali a všechno taky snědli, poseděli a poklábosili o tom jak daleko, vysoko a za kolik nám to léce. Na počest mrtvého prasátka, jež zaplnilo naše žaludky jsme vypustili horkovzdušný hořící balón.

Smutné bylo v neděli ráno zjištění, že řady závodníků prořídly o 2 talentované piloty s dosavadním výborným scóre. Ale ani chřipka, Luďku, ani zvrtnutý kotník, Vašku, není nic vážného určitě se oba brzy uzdravíte!

Hodnocený start a přistání – disciplína pro psychicky otrlé.

Nervozita na startu, byť obyčejného sranda matche umí své. Jak už bylo dříve napsáno, stát připraven na startu i malého závodu je úplně jiné, než startovat na svůj každodenní turistický výlet. A přistávat na terč je to samé. Psychicky nejotrlejším se ukázal pilot Dušan, jeho přistání na terč nenechalo chladným ani jednoho diváka a za svůj výkon sklidil velké ovace.

Slalom – poučeni z předchozích nízkých průletů a chyb druhých se piloti pustili do této disciplíny s opatrností. Náhradní vrtule ani rámy jsme tak nemuseli shánět a disciplína proběhla bez komplikací a zádrhelů. Pilný trénink se vyplatil pilotům Pepovi, Jirkovi a Dušanovi, nezmiňuji zde samozřejmé pilotní umění tandemového pilota.

Čas sčítání bodů, čas hodnocení výsledků a do toho přišel čas úkolu nejtěžšího a nejdůležitějšího. Úkol jež nakonec zamíchal celkovým pořadím, úkol jež vyzdvihl podstatu Býkovických her - že hrát si a létat pro radost, pobavit sebe i diváky, prožít pohodový víkend s bandou šílenců stejné krevní skupiny má daleko větší smysl než závodit na čas a na body, hnát se za výsledky a cenami pro vítěze.

Indicie byly ukryty na mezipřistáních při navigaci, pod terčem při přistání na cíl, nebo na konci pozemního slalomu. Poslední indicii měl „otec Fura“, (postava ze soutěže Klíče od pevnosti Boyard, jež byla inspirací našich her) který ji za splněný odlítaný slalom vyzradil soutěžícím.

Vyřešení hádanky, rozluštění tajného hesla za pomocí získaných indicií zvládla přesná polovina soutěžících. Ti druzí, ač také výborní piloti, tento nejvíce bodově ohodnocený úkol nezvládli a tudíž se v řebříčku výsledkové listiny posunuli do spodní poloviny, ale jak už bylo řečeno dříve – není důležité vyhrát a ty medaile, ty jsme stejně dovezli pro všechny, neboť v Býkovických Air Games není poražených!

A co že bylo tím tajným heslem???

Zde jsou pro vás indicie:  inscenace, dostihy, korida, zodiac, zámky

Na závěr několik postřehů z Býkovických her:

1. Soutěže tohoto typu jsou pro všechny piloty, nakonec stejně vyhrají všichni…

2. I když předpověď počasí sabotuje konání akce, je třeba doufat, modlit se a akci uspořádat…

3. I když počasí není na lítání – závodit se dá…

4. Pozemní trénink, pozemní trénink, pozemní trénink, pak dlouho nic pak pozemní trénink a potom snad trénovat létání, pak zase pozemní trénink…

5. Všechno nečeká blízko, tak nelítej nízko…

6. Tchýně by neměly hrát na schovávanou, protože je nikdo nehledá…

7. Důležité je mít Filipa a pod čepicí (přilbou), natankovat plnou nádrž, dotáhnout vrtuli, napnout padák, hrát fair play a hrát si – létat pro radost…

8. V životě i při létání potřebuješ kamarády, někoho, kdo Tě podpoří, pomůže Ti, zatleská nebo utře slzu…

A v Býkovicích to tak bude vždycky. Nečekejte ostré závodní disciplíny, přísná pravidla, hrubé protesty soutěžících. V Býkovicích nálada nezhoustne, ani když přijde  Modrá zubatá. Ani když se nám z lesa vrátí tchýně a když si do krbu odnese namísto klestí zlámané vrtule.

V Býkovicích vyhraje každý. Nevěříte? Přijeďte se na jaře sami přesvědčit…

Text and photo by Karin

          FOTOGALERIE Býkovické Air Games

zpět